Jak již jsme psali, uskutečnil se minulý týden poznávací zájezd, jehož cílem byla metropole Francie - Paříž.

Jak ji viděli dva žáci 6. ročníku - Michaela Kubínová a Šimon Franc - si můžete přečíst na následujících řádcích.

Paříž - MIchaela Kubínová, VI. A

Kdyby se mě někdo před pěti dny zeptal, co si představím pod pojmem Francie, byla by to pouze Eiffelova věž. Ovšem poté, co jsem se zúčastnila zájezdu do Paříže, mohu jmenovat dalších tisíc věcí, které ani nemůžu v některých případech popsat.

 Když jsme přijížděli do Paříže, soustředila se navzdory výkladu paní průvodkyně většina našeho očekávání do Eiffelovky, které jsme se v zápětí dočkali. Avšak než jsme k ní vůbec stihli dojít, „přepadla“ nás skupina pouličních prodavačů, již nám nabízeli spoustu přívěšků a jiných drobných suvenýrů. Naštěstí jsme se tak nějak vymanili a po čtvrthodinovém čekání ve frontě nám už nic nebránilo ve výstupu na vrchol takzvané První dámy Paříže. A i když jsme se při tom pěkně zapotili, výhled stál opravdu za to.

 Asi těžko můžu takhle popsat všechny památky, které jsme navštívili (ostatně o nich určitě najdete spoustu článků) a proto se radši odeberu k různým zvykům a tradicím, s nimiž jsem se mohla za tu dobu seznámit.

Dá se říct, že Francouzi jsou opravdu tak pohodoví a pozitivní, jak se o nich traduje. Když má nějaký Francouz problém, prý si zajde do kavárny, dá si láhev vína a má klid. Když už jsme u těch kaváren, jsou uspořádány ve stylu, který se v Česku skoro nevidí. Aby člověk mohl pozorovat dění na ulici, což je pro něj zřejmě uklidňující a harmonické, jsou židle u stolečků postaveny všechny čelem k protějším budovám. Chytré, že? O pověstném francouzském víně vám toho logicky moc neřeknu, ale opravdu je jich v obchodě velký výběr. Pozoruhodný je také fakt, že obyvatelé této metropole se musí vyrovnávat s obrovským dopravním návalem, který je zde na denním pořádku a překvapivě to poměrně zvládají. Sice za častého troubení, ale přeci jen. Ostatně, co jim zbývá?  

 Každopádně návštěva Francie je velký zážitek a i kdybych tam jela třeba ještě desetkrát, nikdy bych toho nelitovala.

 Paříž - Šimon Franc, VI. B

Naše škola se zúčastnila zájezdu do Paříže a Versailles, kde jsme obešli nejzajímavější a nejkrásnější a památky.

1. den jsme šli k Eiffelově věži, která byla neuvěřitelně obrovská a krásná. Pěšky jsme šli do 1. a 2. patra, odkud byl nádherný výhled na celou Paříž. Z ní jsme si ukázali, kam půjdeme další dny. Za 6 Euro jsme měli možnost podívat se i do nejvyššího patra. Po Eiffelově věži jsme se šli podívat do Invalidovny, kde je  pohřben Napoleon. Všechny jistě nadchla obrovská pozlacená kopule.  Autobusem jsme přejeli most Alexandra III. přes řeku Seinu a dále jsme pokračovali na Champs Elysée, kde jsme měli rozchod a možnost naobědvat se v některé z restaurací. Je to veliký a majestátní bulvár. Po obědě jsme šli na Place de la Concorde, náměstí, kde je jeden z obelisků z Egypta. Také jsme se šli podívat na Chrám Madelaine, Operu a Královský palác. Večer jsme jeli do hotelu Premiere Classe u Paříže, kde jsme se ubytovali a vyspali jsme se na další den. Celý den bylo velice teplo, úplně jako v létě.
2. den byla jako první na programu čtvrť Montmartre, kde jsme šli do baziliky Sacré Coeur, baziliky na nejvyšším bodě Paříže. Tato bazilika byla postavena teprve v 19. století, ale to nestojí v cestě obdivu turistů. Po  bazilice jsme šli k Moulin Rouge, nejslavnějšímu kabaretu na světě. Potom jsme jeli do Versailles, zámku u Paříže. V něm jsme si prohlédli nádherně zdobené sály a slavný Zrcadlový sál. Prohlédli jsme si také zámecké zahrady. Dále jsme jeli na Vítězný oblouk, odkud je výhled na Eiffelovu věž, Champs Elysée a vůbec na celou Paříž. Než jsme se stihli podívat na celou Paříž, setmělo se. Potom už jsme jeli zpět k našemu hotelu, abychom byli odpočatí na další den.
3. den jsme navštívili Lucemburské zahrady, ve kterých stojí asi dvoumetrový model Sochy svobody. Oproti fotkám z Ameriky je opravdu malá, ale dá se lépe prohlédnout. V Latinské čtvrti jsme navštívili Pantheon, kde bylo kyvadlo, které se otáčelo pomocí rotace Země. Poté jsme šli kolem univerzity Sorbonna a na ostrov La Cité, kde jsme se šli podívat do chrámu Notre Dame. Z něj jsme šli do Centre G. Pompidou. Navečer jsme se projeli lodí po řece Seině a to byla příležitost prohlédnout si krásy Paříže ještě jednou, tentokrát za tmy. To byly naše poslední chvíle v Paříži. Pak už jsme nasedli do autobusu a vyrazili jsme domů.
4. den  jsme se probudili na území  Německa. Někteří z nás byli Paříží tak zmožení, že se nemohli vůbec probratt. Potom jsme se ale osvěžili v lázních v Amberku. Byla to taková třešnička na dortu celého zájezdu.

Chtěli bychom mockrát poděkovat pánům řidičům za to, že nás bezpečně dopravili do Francie a zpátky domů.

Dále paní průvodkyni, bez které bychom se nedozvěděli tolik zajímavých informací.

A taky děkujeme paním učitelkám za jejich trpělivost a za to, že takovou bandu dokázaly uhlídat.