Deváťáci v Praze

Deváťáci v Praze

Ráda bych Vás seznámila s postřehy některých žáků z exkurze v Praze. Přeji Vám pěkné čtení.

Brzy si budete moci prohlédnout i fotografie ve fotogalerii.

"Praha je okouzlující město, do kterého se zamilujete." - Alexandros Washburn
"Praha je totiž jedno z nejzajímavějších měst v Evropě. Její kameny jsou prosáklé historií a bájemi, každé její předměstí určitě bylo někdy bojištěm." - Jerome Klapka Jerome

  Tyto a mnohé další výroky pronesli lidé, kteří si Prahu opravdu zamilovali a kteří Prahu nepovažují za město jako každé jiné, ale za perlu měst, kamenný sen, srdce Evropy a matku všech měst.
Praha je město zcela originální, její atmosféra je povznášející a velkolepá. Její historie  s fascinujícími památkami nás překvapila na každém kroku.
       Nejkrásnějším momentem pro mě byla noční Praha. Ulice se pomalu utišily a odlidnily, budovy  se rozzářily a celá Praha se zahalila nepopsatelnou krásou. Ukázala se nám v jiném světle, už to nebyla ta  Praha plná turistů, pospíchajících lidí, lidí nacpaných v metru a spousta přelidněných obchodů. Byla to ta část Prahy, kterou stálo za to  si prohlédnout.
      Stejně tak stálo za to, se zastavit u velkolepých památek, kterých je Praha plna. S údivem jsme hleděli na katedrálu sv. Víta a ptali se sami sebe, jak někdo mohl vytvořit tak úžasné dílo. Mlčky jsme procházeli Pinkasovou synagogou a dívali se na zdi popsané  jmény objetí holocaustu. Nasávali jsme atmosféru na Karlově mostě, obdivovali Pražský hrad, Národní divadlo či orloj na Staroměstském náměstí.
      V Praze jsme se nenudili, bylo tu vždy něco k vidění a obdivování, vždy nás Praha něčím překvapila.

Ema Fridrichová

Výlet devátého ročníku do Prahy

se celkem dobře vydařil. Valná většina žáků - ne-li všichni - byla, řekl bych, velmi spokojena. O zúčastněných učitelích a učitelkách bych se odvážil tvrdit totéž.

 Cesta tam ani zpět nebyla přehnaně dlouhá, ani nepříjemná, ačkoliv nespokojenci se našli... :) 

 Ubytování bylo velice slušné, co se mě osobně týče, předčilo dokonce má očekávání. Jeho skvělá poloha na Malé Straně mu rozhodně na mých sympatiích jen přidávala. Pokoje, v nichž jsme byli ubytováni - většinou po pěti - byli čisté, dobře situované, moderní a prostorné. Hygienická zařízení, tedy WC a koupelna, byla také pěkná. Pohovky v mezipatrech a jídelna v posledním patře byly též praktické -  večer a ve volném čase tráveném v hostelu přišly vhod. Jídlo (snídaně) bylo chutné a rozhodně bylo na výběr.

 Nehostelové jídlo, které nám zařídili učitelé v restauraci U Rudolfina nebylo špatné, ale porce nebyly příliš vydatné. Možnost dodatečného stravování ve fastfoodech byla také dost využívána.

 A konečně program. Plán, jež nám učitelé sestavili byl poměrně zajímavý, ačkoliv některé jeho části, jako třeba Židovské město, byly možná až příliš dlouhé a z toho důvodu ne všichni udrželi pozornost.  Návštěva ND pak představovala cenný kulturní zážitek, který vše dovršil. A to i přes to, že se představení příliš nepovedlo.  Jediné co mě lehce mrzí je to, že jsme, pro nepřízeň počasí nestihli návštěvu Petřínské rozhledny a Zrcadlového bludiště. Náhradní program v podobě návštěvy Poslanecké sněmovny však, vzhledem k okolnostem, nebyl špatný nápad.

 Nakonec bych jen zopakoval a shrnul své dojmy, tedy mou, ale i obecnou spokojenost s celou akcí. Myslím, že si všichni užili spoustu legrace, více či méně si rozšířili znalosti a poučili se a někteří se třeba i lépe poznali. Bylo by pěkné, kdyby se podobné akce konali už od nižších ročníků druhého stupně.

  Štěpán Krejčí

 

Praha 2013

První den začal poměrně brzy. To proto, že z na hlavním nádraží v Brně byl sraz určen na 7:15 ráno. První účastníci se však začali slézat už před sedmou, a tak jsme byli kompletní včas. O dlouhé cestě vlakem snad není třeba psát, to si jistě dovede každý představit.

Na hlavní nádraží jsme dorazili před jedenáctou. Poté jsme metrem a tramvají docestovali do hostelu Little Quarter, na Malé Straně. Zde jsme se zabydleli, načež jsme se vydali na první exkurzi po Praze. Dnes jsme měli na programu židovské město s prohlídkou několika synagog. Prodrali jsme se davy lidí na Karlově mostě, prošli po Křížovnické, pozastavili se Rudolfina a přes Palackého náměstí došli do židovského města. První synagoga, již jsme navštívili, nese název Maislova, a slouží jako muzeum, takže chlapci nemuseli mít na hlavách jarmulky, nutné při prohlídce funkčních svatostánků. Právě tady nás paní průvodkyně zasvětila do základů židovské kultury, ukázala nám, kde se uchovává tóra, kde se čte a poté nás vypustila na expozici, zabývající se židovskými svátky.

Přesunuli jsme se do Staronové synagogy. Ta je ovšem v provozu, kluci si tedy nasadili jarmulky a za nepředloženého chichotu mnoha děvčat důstojně sešli dolů. Podlaha budovy se totiž nacházela nějaké tři metry pod úrovní země, tedy na její úrovni ve třináctém století. Další památka, byla opět synagoga, tentokrát Španělská, zdobná a zvenčí velmi moderní, po ní přišla na řadu Pinkasova synagoga, v níž jsou na stěnách jména obětí holocaustu. Tato synagoga leží vedle židovského hřbitova, kde jsme při průchodu spatřili nejslavnější hrob zde, hrob rabína Lëwa. Druhý svatostánek ležící u zdi hřbitova, Klausovou synagogu, byl námi také navštíven. Zde jsme se i rozloučili s paní průvodkyní a vydali se, opět pěšky, do hostelu, kde jsme dostali osobní volno.

Večer jsme se vpravili do rolí kultivovaných návštěvníků divadla a, až na pár výjimek, i do příslušného oděvu a pěšky se vydali do Národního divadla, abychom zde zhlédli Zkrocení zlé ženy a také architekturu. Později se ukázalo, že architektura byla mnohem lepší než představení, ale zážitek to naštěstí úplně nezničilo.

Druhý den bylo v plánu vyrazit na Petřín, ale počasí bylo proti. Jako plnohodnotná náhrada byl zvolen Hrad. Tam jsme prošli přes druhé nádvoří, zabrousili po okolí, kde jsme si prohlédli Míčovnu a letohrádek královny Anny. Paní učitelka Fabianová nám sdělila, že na vnější fresce míčovny jsou mimo antických múz vyobrazeny také dvě, jež byly součástí socialistické propagandy. Opět přes druhé nádvoří a ke Svatovítskému chrámu.

Chrám není v žádném případě silné slovo pro masu kamene, kterou Vít představuje. Není divu, stavěl se několik století a dokončen byl až v roce 1929. Zvenčí ozdobena desítkami fiál z tmavého kamene působí naprosto impozantně a nezničitelně, zvláště na malém prostoru třetího nádvoří. A to ještě nic není v porovnání s interiérem, kde v hlavní lodi máte pocit, že strop je v nedohlednu a kde na vás chladný kámen působí tíživěji než venku.

Po návštěvě dalšího svatostánku, baziliky sv. Jiří, jsme si prošli Zlatou uličku s drobnými, roztomilými domečky, na jejímž konci stojí ne už tak roztomilá Daliborka, bývalé vězení, nyní muzeum s výstavou mučicích nástrojů. Na závěr dopoledne jsme si prošli úpravné zahrady před Valdštejnským palácem, dříve sídlem Valdštejnů, v současnosti senátem ČR, a poté i vnitřek budovy, včetně konírny, tedy zasedací místnosti.

Po pozdním obědě nás čekala kratší část středečního programu. Vydali jsme se na „Václavák“ a po cestě na chvíli stanuli na „Staromáku“, kde jsme přes davy Japonců letmo zahlédli Orloj a stali se svědky evropsky slavné podívané, tedy rozpohybování figur na orloji.

Na Václavském náměstí byl další z oblíbených rozchodů, který trval poměrně dlouho a po něm jsme se šli podívat na Prašnou bránu a Obecní dům, stojící hned vedle.

Večer, po osobním volnu a návratu do hostelu, nás učitelé pozvali na dobrovolnou procházku noční Prahou, jež nás zavedla na Kampu, k Tančícímu domu, který se mnohým líbil, ale v jiných zanechal rozporuplné pocity. Poté také ke kostelu, kde se ukrývali účastníci atentátu na Heydricha a kde je nakonec dostihlo gestapo, a mnoha oklikami jsme došli opět na ubytovnu. Všichni, kdo byli na vycházce, rozhodně tvrdí, že to bylo lepší, než sedět v hostelu, všichni co zůstali tvrdí opak, ale můj názor je, že ten kdo neviděl nasvícené panorama Pražského hradu, přišel o hodně.

Ve čtvrtek jsme vstávali a snídali dříve, balili věci a chystali se k odjezdu. Předtím na nás ale čekal výlet na Vyšehrad. Sotva jsme vylezli z domu, začalo pršet. Učitelé tedy sháněli náhradní program a podařilo se jim umluvit zaměstnankyni Poslanecké sněmovny, aby nás pustila dovnitř mimo pořadí i přesto, že jsme byli nadměrná skupina. Každopádně prohlídka byla zajímavá a déšť mezitím ustal. Nic nám ve výletu na Vyšehrad nebránilo.

Na Vyšehradě je pár významných památek. Patří mezi ně hřbitov Slavín, rotunda sv. Martina, nebo třeba kostel sv. Petra a Pavla. Všechny tyto jsme navštívili a kromě toho také vyhlídku na Nuselský most sebevrahů. To by náš poslední bod programu, poté jsme se dopravili k hostelu pro zavazadla, pak na vlak a odjeli domů. Náš výlet skončil tím, že jsme (mnozí z nás šťastně) nastoupili do brněnské šaliny a rozjeli se ke svým bydlištím.

Celkově se všem exkurze velmi líbila a skoro litujeme, že jsme deváťáky jen jednou.

 Antonín Hubík  

Praha

 

Co se mi vybaví pod pojmem Praha?... ano hlavní město České republiky, hodně lidí, všude samé fronty, spousty cizinců, vysoké ceny.. Ale Praha má i své dobré stránky, které bych vám teď ráda přiblížila krátkým povídáním o tom, jak deváté třídy navštívily Prahu.

V úterý 15.10 jsme ráno měli sraz na vlakovém nádraží. Moje touha vidět Prahu, památky a užít si se spolužáky spoustu zábavy byla nepřekonatelná. Nasedli jsme do vlaku a po dvou hodinách jsme dorazili do Prahy. Potom jsme se všichni belhali do kopce Nerudovou ulicí se zavazadly směrem k hostelu, který mě příjemně překvapil. Chvíli jsme si odpočinuli a vydali jsme se do židovského muzea, synagogy a na hřbitov. Prohlídka byla sice dost dlouhá, ale bylo to zajímavé a smutné. Myslím, že nás všechny zmrazila ta představa, že obyčejní lidé museli umírat jen proto, že byli Židé… Pomalu jsme nad tím přestali přemýšlet, když jsme věděli, co nás čeká. Večer jsme měli jít do Národního divadla na Zkrocení zlé ženy. Byla to klasika, ale stálo to za to!:) Divadlo bylo krásně zdobené a večer pěkně nasvícené. Další den jsme navštívili Pražský hrad, prozkoumali jsme Zlatou uličku, Senát ČR a nakonec jsme se pořádně naobědvali v restauraci U Rudolfína. Po výtečném obědu jsme šli na Staroměstské náměstí. Poté jsme se vydali na Václavské náměstí, kde nás čekal hodinový rozchod. Večer jsme měli možnost porozhlédnout se po večerní Praze. S radostí jsem tuto nabídku přijala. Byla to nádhera, viděli jsme krásně nasvícený Pražský hrad, prošli jsme se po Karlově mostě, viděli jsme Lennonovu zeď, Tančící dům a spoustu dalších úžasných věcí. Krásně jsme se vyspali na náš poslední den. Ze začátku nám počasí moc nepřálo, a proto jsme se vydali do poslanecké sněmovny. Poté jsme zamířili na Staroměstské náměstí, kde jsme naše zraky upřeli především na orloj. Opět jsme navštívili restauraci a poté na závěr dne jsme si udělali procházku na Vyšehrad. Byl to úžasný výlet- užila jsem si spoustu legrace a hlavně posbírala nové vědomosti! Doufám, že se Vám Praha bude líbit stejně tak jako mně. Chtěla bych poděkovat především učitelům, bez nich bychom se v Praze ztratili!:) Po Praze se mi bude sice stýskat, ale Brno s Bakalkou bych nevyměnila za nic!