Pomoc azylovému domu „Domov Svaté Markéty"
Dne 20. 12. 2012 se na Základní škole Bakalovo nábřeží konalo předávání darů z charitativní sbírky „PODPOŘTE PRAVÉHO DUCHA VÁNOC" pro Azylový dům sv. Markéty.
Maminka mi vždycky říkala: „Co by za to daly děti v Africe." Nikdy jsem nad tím nijak nepřemýšlela, brala jsem to jako častou frázi, kterou mě chtějí moji rodiče správně vychovat. Jednou jsem si však uvědomila, že bych přece mohla být taky nápomocná a věnovat své staré hračky, oblečení a spoustu u nás doma tzv. „krámů", které však ostatní mohou vřele přivítat. „No jo, ale přeci nejsem jediná, kdo by mohl darovat své věci," říkala jsem si, a tak mě napadlo zorganizovat charitativní sbírku.
O Azylovém domě sv. Markéty jsem již slyšela, sehnala jsem kontakt, zašla za vedením školy, domluvili jsme termín sbírky, vytiskli jsme letáky a už to bylo. Akce trvala dva dny, zpočátku jsem byla nervózní, jelikož první den nedopadl zrovna podle mých představ. Nadšení, které mě celou dobu doprovázelo, bylo najednou pryč.
Druhý den jsem přišla do školy bez velkých očekávání a s názorem, že lidem záleží jen na nich, ale k mému údivu byl celý vestibul zaskládán hračkami. Byla jsem dojata, dary jsem probrala a odvezla do azylového domu. Myslela jsem si, že je to konec, ale nebyl, ba naopak, byl to jen začátek.
Škola se rozhodla věnovat výdělek ze školního jarmarku právě azylovému domu. Nikdo z nás však netušil, že děti více než oblečení a hračky potřebují JÍDLO. Všechny nás to sebralo. Jídlo? Pro nás běžná věc a přitom se v našem městě najdou děti, které trpí hladem.
Za peníze jsme tedy nakoupili potraviny, svázali je do balíků a pozvali jsme ředitelku azylového domu Marii Popovskou k nám do školy, aby si převzala veškeré dary. Ve vestibulu školy zahrála i školní kapela a já jsem řekla také pár vět. Paní Popovská byla nadšená a my byli rádi, že vše dopadlo, jak dopadlo. Ve vzduchu proudila pravá atmosféra Vánoc a všichni byli plní lásky. A o tom Vánoce jsou, o lásce a vzájemné pomoci.
Anna Vajčnerová
