Týrání dětí (úvaha)

Tyranie, co to vlastně je?

 Pro někoho je to upřesněný název pro učení, pro někoho jiného to je něco jako strašlivý přízrak, který se mu z ničeho nic vkradl do bezstarostného dětství a změnil jeho život v tu nejhorší noční můru.
Jak málo stačí k tomu, aby se z téměř pohádkového dětství stalo něco jako hra o přežití… Může to začít “obyčejnou “ fackou, kterou dítěti někdo dá, když ho dítě ne a ne poslechnout. Někdy však stačí pouze přijít rozzuřenému rodiči pod ruce.
Postupem času se na místo jedné facky přidají další čisté rány, modřiny, podlitiny,… Z domu, ve kterém bývalo kdysi tak živo, se stal dům hrůzy a dítě, které tehdy vesele vítalo rodiče, je nyní pod stolem ve svém malém pokojíčku, nohy přitisklé k hrudi a obemknuté rukama ve kterých drží sešlého plyšového medvídka. Sedí ve svém úkrytu a s pocitem strachu a bezmoci vzhlíží ke dveřím, k těm, které mu s téměř každým otevřením přináší další výprask.
Je strašné co si některé děti musí prožít. A přitom by to tak vůbec nemuselo být. Někdy stačí, aby jeden z rodičů našel nového partnera, začal hodně pít, někdy zas stačí velké množství problémů“ bez řešení”…
Ale proč to má “schytat“ to dítě? Jen proto, že se na mě všechno sype, si přeci nebudu vybíjet zlost na někom, kdo nemá s mými problémy nic společného, na někom, kdo nemá šanci se ubránit a utéct.
Tihle lidé by se k dětem vůbec neměli přibližovat. Nejhorší na tom je, že na většinu těchto případů se nepřijde a i kdyby se na ně přišlo, to dětství plné strachu, smutku a bolesti jim nikdo nevynahradí, kdyby se dalo alespoň zapomenout na všechno to utrpení, zlobu a nenávist, jenže vzpomínky nejsou jako text, co napíšete tužkou na papír a později, když vás omrzí, ho můžete vymazat, vzpomínky přetrvávají…

Krystýna Čeňková