Ve čtvrtek 11. 6. jsme my, třída 8.A vyjížděli ze Staré osady linkou číslo 201. Autobus byl přecpaný, ale nakonec se uvolnil a my jsme si sedli.

Poté, co jsme dorazili do Jedovnic, tak jsme šli do tábora po svých. Byla to hrozná tůra. Necelé 2 kilometry. Dorazili jsme beze ztrát a zabydleli jsme se v chatkách. Spíše jsme se moc nezabydleli, jelikož asi půl hodiny po příjezdu jsme zase vyráželi na trochu delší tůru do Moravského krasu. Na začátku jsme všichni byli odhodláni ujít vzdálenost necelých 6 kilmetrů, ale to z nás po chvíli opadlo a všichni kromě pár jedinců už škemrali. Naštěstí s námi byli dva učitelé, takže nás přemluvili, abychom pokračovali v cestě. Došli jsme bez nějakých větších úrazů, když se nepočítá spadnutí z houpacího koníka na hřišti. Jakmile jsme vyšlapali obrovský kopec k Moravskému krasu čekal nás zase sestup. Pan učitel Kotrba koupil vstupenky do Purkevních jeskyní a šli jsme na prohlídku. Někteří, kteří tam chodí častěji si všimli, že průvodce má pořád stejné vtipné hlášky. Ale některé obnovili a nakonec jsme se pěkně bavili a užili si krásy jeskyní a řeky Punkvy. Po výstupu z lodě na nás čekal veliký slejvák, který jsme přečkali pod střechou. museli jsme čekat přibližně půl hodiny než jsme vůbec mohli vyrazit, aby jsme nebyli promoknutí na kost. Podařilo se nám dojít až k autobusu a dojet zpátky do tábora. Tam jsme tak tak stihli večeři. Poté jsme měli tak půl hodiny volno a hráli jsme hru s pálkou a tenisákem podobnou baseballu. Bohužel si nikdo nepamatuje jméno, jelikož se museli soustředit jenom na to, aby vůbec pochopili pravidla. Mezitím nějak proběhla sázka mezi p.uč. Novotným a našimi holkami, jestli dá pan učitel 50 kliků. Bohužel posledních 6 nedal, ale to bylo samozdřejmě tím, že to už dlouho necvičil. Hráli jsme dokud nás to bavilo a potom jsme měli zase volno. Kdo chtěl mohl jít k táboráku se ohřát, příležitostně si poslechnout kytaru nebo si zazpívat. Noc proběhla v klidu, až na pár stížností na chatky, které celkem ultimátně propouštěli zimu. Ráno jsme se nasnídali, zbalili a vyrazili jsme okolo desáté, aby jsme stihli dojít pěšky se všemi zavazadly až do Blanska. Cesta byla dlouhá a pořád tam smrděl hnůj, ale dorazili jsme až k hospodě, kde si kdo chtěl dal jídlo, popřípadě pití. Zase jsme přečkali jeden hrozný slejvák naštěstí pod střechou a s jídlem v hrdle. Naštěstí do Blanska do středu jsme jeli autobusem, což nám vyhovovalo. Tam jsme si kousek popošli a měli jsme hodinku rozchod. Tedy pokud bychom to počítali podle hodinek pana učitele Kotrby, tak hodinu a pět minut. Po rozchodu jsme jeli vlakem až do Brna. Naštěstí vlak byl prázdný a tak jsme měli skoro celý vagon pro sebe. Do Brna dojeli všichni, nikdo nevypadl po cestě a tam jsme se postupně rozešli. Já výlet hodnotím jako úspěšný, až na to, že jsme tam mohli být jenom dva dny, jelikož mám rád atmosféru výletu a rád píšu na klávesnici...:-)