Naše třída 5.A

Naše třída 5.A

V této škole jsem už pátý rok. Možná to není tak moc, ale i přesto si pamatuji některé důležité události, co se za tu dobu odehrály. Například průběh školních ročníků a našich třídních vztahů, motivaci učitelů a podobně.

Naše třída z mého pohledu

aneb jak jsme na tom (byli)…

Naše první setkání

Poprvé jsme se jako třída setkali v roce 2007. Vlastně úplně na začátku to nebyl tak spojený kolektiv, jako třeba za měsíc. Ve školní tělocvičně nás postupně vyvolávali do jednotlivých tříd.

Všichni prvňáčci dostali kornout plný sladkostí a jiných dárků.

Každá dvojice dětí měla svého patrona z osmé nebo deváté třídy, který nás doprovázel po celý první ročník do šaten, chodil za námi

o přestávkách a povídal si s námi.

Tento den jsme se také prvně podívali do naší nové třídy. Rodiče i my jsme zde dostávali potřebné instrukce a rady potřebné pro naši úplnou spokojenost a radost ve škole. Mimojiné například nabídky všech kroužků určených právě pro naši věkovou kategorii.

Kolektiv

Ve školním kolektivu se zprvu každý cítil jinak. Bylo to tím, že některé děti se znaly už od školky, jiné se seznámily při zápisu,

Ale některé třeba neznaly vůbec žádného ze svých spolužáků.

Samozřejmě, že i ty, které už nějakého kamaráda měly dříve, také hledaly další.Když se to tak vezme, určovali své přátele a vymezovali

vlastně každý se navzájem si intenzivitu vztahu.

vnímal jinak. Občas vypukly spory, ale naštěstí

Holky se nekamarádily každý měl snahu vše zase urovnat,

tolik s kluky a naopak. takže nakonec většinou dopadly hádky

Vznikaly jakési hranice, dobře a bez následků.

podle kterých jsme si

 



Jak čas plynul

Postupem událostí jsme se dostávali postupně do vyšších ročníků.

Přestávalo platit „nejlepší kamarádství“ a vytvářely se spíše takové skupiny dětí se společnými zájmy. Tyto shluky si dokázaly udržet pozitivní náladu skoro za každou cenu. Bylo to pohodlnější, než když jsme byly jenom dvě. Šlo tam hlavně o ty způsoby zábavy a domluvy.

Zůstali i samotní jedinci. Obvykle se jednalo o tvrdohlavé nebo nepřístupné žáky, nebo příliš agresivní a nepříjemné. To vyznělo hned na první pohled.

Rostli jsme, měnili jsme se, nicméně ne ani moc v duši – uvnitř.

Spíše na povrchu. Nejlépe si asi všimli vyučující, kteří nás měli. Byly to dvě paní učitelky, což je podle mě na pět let celkem málo. Ty nám rozuměly hodně. Nebyly moc přísné, ale nerozmazlovaly nás. Ostatně jednu z nich už mám třetí rok a připadá mi, že i za takhle dlouhou dobu si rozumíme. Sice jsme spolu nebyli na žádné škole v přírodě, jako s dřívější paní učitelkou, nýbrž už nejsme žádné malé děti (i když se někteří občas tak chovají), takže nepotřebujeme mermomocí jezdit každý týden na výlety jenom proto, že se možná někdy potřebujeme znovu seznámit.



No a teď

Teď jsme na tom vztahově dobře. Je to tím, že jsme čím dál starší (přesněji řečeno v páté třídě) a tím pádem i uvážlivější. Pořád přežívají ty kamarádské shluky a přeci jenom pár jedinců by se našlo.

Už dva roky máme ve třídě interaktivní tabuli, jako povinný předmět informatiku, takže spojení s elektronickým světem nám ve škole nechybí. Někdo využívá převážně počítače i doma, jiný si místo toho radši přečte knížku (můj případ) nebo se věnuje zájmovým kroužkům.

Chodíme na výukové a vzdělávací programy a dostatečné „péče“ se nám dostává i v běžné výuce. Co se týče školy, jedná se o jednu z nejlepších škol v Brně a ne-li v celé republice. Samozřejmě že pro mě je Bakalka úplně nejlepší na světě a nebýt ní, tak bych snad neměla o čem psát. Součástí této školy je i třída 5.A, ve které mám plno kamarádů a mohu se vzdělávat. To je ten nejlepší dar, který mi může dát.