Nejlepší učitel života je smrt. Kolik lidí stálo v oslňujícím světle rychle se blížícího auta, kolik lidí hledělo skrz vodní hladinu nahoru k slunečním paprskům, které prosvítaly skrz vodu, než zavřeli oči.

Mysleli, že jsou to poslední vteřiny jejich života a v hlavě se jim vybavily všechny vzpomínky, co dávaly smysl jejich životu. Teprve potom se s podivným klidem v duši vydali do tmy.

 

A pak.. jejich oči opět spatřily světlo, když se otevřely na nemocničním lůžku.

 

Co to je? Další šance? Lekce života číslo 2?

Když dostaneme druhou šanci, je to zoufalá apelace života na člověka, aby si konečně uvědomil kým je a kým chce být. Aby si konečně uvědomil ty skutečné krásy života, za které stojí vdechovat do plic vzduch, za které stojí večer usínat a ráno se probouzet.

A pak když se zdá, že je ztráta nenávratná, začínáme vidět smysl ve věcech, kterých jsme si dřív nevšímali.

Možná bych teď byla úplně jiná, kdybych přežila nějakou tragickou autonehodu. Snad bych teď tolik nenadávala na monotónní, nudný život a naopak si užívala každé minuty, kdy můžu chodit po chodbě naší školy v modrém patře.

Možná bych byla úplně jiná.

 

Možná.

 

Možná ne.