Adaptační kurz pro žáky 6. tříd proběhl v září tohoto roku.

     Bomba! Tolik kreativních her, nápadů a aktivit, při kterých jsme měli "jazyk na vestě", jsem ještě pohromadě neviděla. Nejlepší byla obálková pošta. Bylo příjemné, najít v ní bonbón či dopis od kamaráda. Hned se člověku lépe běhalo. Při módní přehlídce to rozbalili i ti, do kterých bych to vůbec neřekla. Zjistila jsem, že jsme se fakt skamarádili. Ty filmy se mi taky moc líbily. Ty nápady byly fantastické, ale všechno má své mouchy. Jediné co se mi nelíbilo, byl moc brzký konec! A tak se zase učíme a učíme...Ach jo!!!

Maruška Lásková

  Na adaptačním kurzu se mi nejvíce líbila noční hra. Byla velice zajímavá a dobrodružná. Také mě velice nadchla aktivita chytačů. Jejich slova zněla tak vážně a tam dodávala tu správnou atmosféru. I přesto, že se při noční hře vyrojily vosy, si myslím, že  to byla nejoblíbenější aktivita. Módní přehlídka mě také velmi mile překvapila. Byla to pro mě zatím  neznámá věc. Chování porotců a moderátorů bylo skvělé.  Také ukončení adaptačního kurzu bylo velmi nápadité. Kasíno je hazardní hra a všichni se chovali tak stylově. Velké poděkování patří hlavně instruktorům a všem učitelům.

Šarlota Svobodová

     Když jsme přijeli do penzionu Relaxx, museli jsme mít zavázané oči, abchom si lépe představili, že jsme ztroskotali na ostrově. Pan učitel Dolníček nám představil naše učitele a zkušené instruktory. Seznámili jsme s několika pravidly, která jsme museli dodržovat. Po obědě jsme měli volno a pak odpolení program, který byl o pamatování si kouzla. Nejlepší název kouzla byl "Ó  pardón, já seladón".  Po této hře jsme měli svačinu a pak jsme hráli hru podobnou hře "Člověče, nezlob se". Kromě házení kostkou jsme sbírali na louce písmenka a z nich jsme vymýšleli slova. Kolik písmen slovo obsahovalo, o tolik políček jsme šli napřed. Potom jsme měli večeři, po které nás čekalo velké překvapení - NOČNÍ BOJOVKA! Nezapomenutelný zážitek. Přál bych si, aby se to opakovalo každý večer. Měli jsme se plížit k ohni (Svatý chrám) přes 3 hlídače. Kopřivy na mě útočily, ale zábava byla větší než bolest. Po tomto nezapomenutelném zážitku jsme šli spát.

Tuan Tran Quoc

     12. 9. jsme přijeli autobusem k penzionu Relaxx poblíž Kyjova. Než jsme vešli do penzionu museli jsme si zavázat oči, abychom nic neviděli. Pak nás zavedli do místnosti, ve které nás seznámili s celovýletovou hrou  Ztroskotání na ostrově. Setkali jsme se zde s místními domorodci. Po vybalení nás zavolali, aby nás zapojili do programu. 6.A hrála nějakou hru a 6.C šla za kouzelníkem. Kouzelník nás zavedl do lesa, kde se odehrála scénka, kde se kouzelníkův syn snažil kouzlit. Vůbec mu to nešlo, proto jsme mu pomohli tím, že jsme hráli hru na zapamatování si kouzla. Až jsme hru dokončili, vyměnili jsme se s 6.A a hráli jsme písmenkové Člověče, nezlob se. Večer jsme hráli bojovku nazvanou Boj s ohněm (museli jsme se neslyšně plížit k louči). Tato hra bohužel musela skončit kvůli vosám. V úterý jsme se po snídani rozdělili do skupin a vydali jsme se na stanoviště plnit úkoly. Pak jsme hráli hru "Ekosystémy". Já o tom nic moc nevím, protože jsem byla stratég. Vymýšlela jsem strategii a posílala ostatní do akce. Třetí den jsme měli trochu klidnější program. Fotili jsme fotky, z kterých vznikla videa a hráli jsme na čerty a anděly (plnili jsme dobré a zlé skutky). Po obědě jsme hráli hru nazvanou Cesta za pokladem. Večer byl můj největší zážitek. Vymysleli jsme si úkol  a podle jeho hodnoty jsme dostali peníze. Za peníze jsme si mohli koupit v bufetu jídlo, pití nebo losy do tomboly, ve které jsme losovali ty úkoly.

Johanka Kolářová