Deváťáci v Praze
Deváťáci v Praze
Deváťáci v Praze
Po určité odmlce Vám nabízím další postřehy našich žáků z literárně-historické exkurze po našem hlavním městě.
Zuzka Vrbková:
Takový je názor asi většiny Brňáků. Proč? Praha má přece tolik významných a krásných památek, které jezdí obdivovat turisté z celého světa. Má Pražský hrad, sídlo prezidenta celé republiky, majestátní chrám sv. Víta s kryptou, kde je pohřbeno hned několik králů a císařů, také má parlament. Má i židovské město se spoustou synagog a židovským hřbitovem, kde spočívá i Rabbi Löw, tvůrce legendárního Golema. Praha má Karlův most, Václavské náměstí, Staroměstské náměstí a Paladium s bezpočtem obchodů a stánků nebo pouličních umělců. Praha má Národní divadlo a bude mít dokonce i Slovanskou epopej Alfonse Muchy. Praha má kavárny Starbucks. Praha má zkrátka všechno. A to je možná důvod, proč ji
my Brňáci tak nenávidíme.
Když je Praha tedy vlastně hezká, protože přesvědčení, že je hnusná, způsobuje možná závist, zbývá ještě druhá otázka.
Proč jsou Pražáci hnusní? No přece proto, že mají Prahu.
Přesto Praha nemá šaliny (ale tramvaje), nemá radnici a naše kostely, nemá Svoboďák s hodinami ve tvaru nábojnice, nemá Zelňák, nemá Vaňkovku. A nemá spoustu dalších věcí. Praha je hnusná, protože Brno je hezký. Protože ho máme rádi. A přesto, když už jsme jednou v Praze, tak trochu si ji adoptujeme, abychom si v ní ty tři dny mohli pořádně užít.
Petr Sobotka:
V Praze se mi nejvíce líbil Petřín.
Nejvíce mě štvalo, že jsem se nevešel do lavic v Národním divadle.
Poslanecká sněmovna byla rozhodně lepší než senát.Tam nám pouštěli nějaký večerníček. :-) Stravování bylo parádní, hlavně ty snídaně.
Ubytování bylo skvělé.(pozn.: pouze na pokoji č.103)
Ondřej Bartoška:
Metrem jsem nikdy nejel, takže tentokrát jsem si to užíval.
Hotel byl slušný, i když mohl být lepší.
Zůstal bych tam klidně dýl.
V Praze se mi líbilo, ale čekal jsem od toho více.
Verča Konečná:
Obě devítky, jako každý rok, jedou do Prahy. Ubytovali jsem se. Hostel byl fakt krásný. A ty snídaně... Mmm. Nejvíc Měli asi všichni nervy z toho, jak se oblečeme do divadla. Šli jsem do Národního divadla na Radúze a Mahulenu. Hrozné tři hodiny. Útěcha byla jenom ta, že tam hrál Vojta Dyk, bez trička. Následovala procházka Prahou, až na to, že na vysokém podpatku si to moc nešlo užít. A ještě v ten den jsme byli v židovském muzeu. Synagogy byly fakt krásné. Další den nás čekal senát, Prážský hrad , katedrála sv. Víta, Petřín, se svými 300 schody, který když jsme vyšli, byli jsme udýchaní jak něco. A ještě zrcadlové bludiště, s různě vypoklýma zrcadlama, ve kterých jsme byly všichni jiní. A potom n ěco, na co se všichni hodně těšili, a to bylo.. Paladium. Pět pater nákupů. Chtěli jsme se ještě jít najíst, tak jsme šli do KFC. Bylo to celkem daleko, tak nazpátek jsme si řekli, že pojedeme tramvají. (šaliny tam nemájí) Nastoupili jsme a jedem. Ale ta tramvaj jela někam uplně jinam a my jsme nevěděli, ani na jaké zastávce jsme nastoupili. Nakonec jsme to nějak zvládli, i na ten sraz jsem došli včas. Třetí den jsme byli v parlamentu. Tam se prý jen tak nedostaneme. Poslanci mi ale někdy přišli jako malí, když nám vyprávěl ten průvodce to nic, co dělají. : Praha byla fakt super!
Martin Hořanský:
Chodili po po památkách.
V úterý jsme byli v židovském muzeu a pak na „nudném“ divadelním představení Raduz a Mahulena.
Ve středu jsme šli do senátu, tam nás kontrolovali, jestli nemáme zbraně. Pak jsme šli na „Staromák“. Pak na Pražšký hrad, potom na Petřín. Vylezl jsem až na horu. Na Petříně byl i labyrint. Po něm jsme jeli dolů lanovkou. Šli do Palládia. Ve čtvrtek jsme šli do parlamentu. Pak ještě do města. Po oo jsme odjížděli.
Eva Černá:
Po útrapném dnu plném chození jsme se dostali na hotel a tam padli mrtví na postel. Poslední den jsme měli na programu Poslaneckou sněmovnu a románský kostel ,ten jsme si prohlédli a šli na oběd , po obědě jsme šli na hotel pro věci a jeli na nádraží a upalovali vlakem domů a do Brna jsme přijeli o půl sedmé.