O tom, co se dělo na pochodovém cvičení v Žebětíně vám budou vyprávět žáci 2.A.

Francová Klára:

Ráno jsme se všichni sešli u školy. Šli jsme totiž na pochodové cvičení. Jeli jsme potom tramvají a autobusem do Žebětína. Bydlí tam totiž paní učitelka. Potom jsme šli přes louku do krásného lesa. Tam jsme stavěli lesní obrazy a svačili jsme. Potom jsme vyšli z lesa. Odpočinuli jsme si a šli jsme zase dál, a pak jsme šli nakupovat. Nemyslíte, že to byl krásný den? Já jo!!!

Hanáková Aneta:

Ráno jsme měli sraz u školy. Potom jsme jeli tramvají a autobusem. Přešli jsme přes louku do lesa a stavěli jsme domečky. Kluci postavili obří dům, ale neměl střechu. Pak jsme svačili a zase chvilku šli. Potom jsme se zastavili na pití a šla kolem paní s pejskem, kterého jsme si pohladili. A šli jsme do obchodu a potom jsme zase jeli do školy na oběd.

Petrásková Sára:

Ráno jsme se sešli u školy. Paní učitelka vzala od některých lístky, potom nás spočítala a šli jsme na tramvaj. Dojeli jsme na Mendlovo náměstí a přestoupili na autobus. Autobusem jsme jeli do Žebětína na ulici Bartolomějskou a šli jsme přes louku do lesa. V lese jsme šli a říkali jsme si některé názvy kytiček, které jsme viděli na zemi. Potom jsme došli k hraničnímu kameni. Když jsme šli dolů po cestě, paní učitelka nám řekla, ať si sedneme a nasvačíme se. Po svačině jsme měli stavět na zemi něco z lesa. Potom, jak jsme dostavěli, jsme šli do obchodu a tam si něco koupili. Pak jsme jeli zpátky . U školy se nás paní učitelka ptala, komu se to líbilo, ať si dřepne a tak...Pak jsme šli do školy na oběd.

Zdeněk Jakub:

Všichni jsme se setkali u školy. Potom jsme šli na tramvaj a autobus. A tam jsme si cvakli jízdenky a jeli jsme. A pak to začalo: šli jsme přes louku do lesa. Až jsme byli v lese, tak jsme začali svačit ( bylo horko). A až jsme se nasvačili, tak jsme začali stavět domečky. A potom jsme ši do Žebětína, tam jsme nakupovali a já jsem si koupil sprej, slané tyčinky a chipsy mě dala Klára. Ale pořád mě neboleli nohy, nic mě prostě nebolelo  a to už jsme byli u školy. Povídali jsme si o tom, koho bolí nohy a koho ne. A já jsme pochopitelně řekl, že mě nebolí. To vše uběhlo za tak krátkou dobu. Na tohle nikdy nezapomenu. Do smrti na to budu vzpomínat. A potom přišlo to nejnudnější - přijít do školy. Tam jsme se jen převlékli a šli do třídy.