Bakalka

Lidé přicházejí a lidé odcházejí. Je to tak zařízeno, hlavně ty odchody. Kdyby se někdo neobětoval, musel by být svět přímo zamořený lidmi. Lidmi co jdou nakoupit, lidmi co chtějí jít ven do parku nadýchat se čerstvého vzduchu, lidé co jdou se svými malými potomky do cirkusu, divadla, kina, muzea... Proto nějaký chlápek tam nahoře nařídil, aby lidé odcházeli. Aby umírali! Aby nám umírali Ti nejmilovanější ze všech! Copak tohle je spravedlivé?!

Jestli vám někdo milovaný odešel, víte jaké to je. Pokud ale ne, nedokážete si to představit...

Když vám někdo umře, je to přesně takové, jako když jdete v noci ve tmě nahoru po schodech do svého pokoje a myslítesi že na vás čeká ještě jeden schod. Alen on už tam není... Stoupnete do prázdna a zažijete nepříjemný pocit překvapení. Žižka odešel, Hus odešel, Masaryk odešel, nějaká vaše prababička určitě taky odešla nebo pradědeček a teď si nahořře všichni hrají poker, sedí u otevřeného krbu a smějí se tomu, jak je hledáme a pláčeme. "Vždyť jsme jenom pár kilometrů nad vámi!! Tady! Nahoře!..."